Tento výraz se dá do češtiny přeložit jako před játry, proto se jí často říká také hemolytická žloutenka. Za jejím vznikem stojí zvýšený rozpad červených krvinek a tedy i vyšší koncentrace bilirubinu, které játra nedokáží v dostatečné míře odbourávat a dochází k jeho ukládání ve sliznicích a kůži. Nejčastějším příkladem je novorozenecká žloutenka. V lehké formě se s ní setkáváme u poloviny narozených dětí, u nichž je zvýšená hemolýza způsobena redukcí nadbytečných krvinek. K těžké formě dochází jen při působení protilátek proti erytrocytům, za což povětšinou může nekompatibility Rh matky a plodu. Obdobný stav může vyvolat i nekompatibilní transfuze krve. Příčinou jejího vzniku jsou dále některé geneticky podmíněné nemoci, jako srpkovitá anémie a hemolytická anemie. Deformace červených krvinek se u nich projevuje jejich rychlejším odumíráním. V tropických zemích je hemolytická žloutenka příznakem malárie, u níž je rozpad červených krvinek vyvolán působením prvoka.
Setkat se můžeme také s výrazem hepatocelulární žloutenka, jenž je vyvolána neschopností jater přijímat bilirubin z krve. Tento stav bývá způsoben jejich poškozením některými látkami, jako je chloroform, tetrachlormetan, alkohol či toxiny hub. Příčinou mohou být i dědičné choroby Criglerův-Najjarův syndrom nebo Dubinův-Johnsonův syndrom. Nejčastější příčinou propuknutí tohoto typu žloutenky bývá virová hepatitida, které se také lidově říká právě žloutenka.
Obstrukční ikterus je vyvolán ucpáním žlučových cest, játra tedy nemohou konjugovaný bilirubin vyloučit a dochází k jeho návratu do krevního řečiště. Příčinou obvyklé bývají žlučové kameny nebo nádor slinivky, jenž žlučovody utlačuje.